RSQP2050

Stálá výstava
ZAHÁJENA 3. 10. 2021

Hájek
v proměnách času

Přemýšleli jsme o tom, že františkánský klášter Hájek byl v minulosti velmi významným poutním místem pro široké okolí. Místo po devestaci komunistickým režimem opět ožilo díky bratrům františkánům a spoustě dobrých lidí. Napadlo nás, že okolo jezdí také hodně lidí, kteří nedorazí na pouť, ale možná by přišli na výstavu. Tím vzniknul nápad, že bychom se měli zaměřit také na události 20. století a vysvětlit lidem, co řeholníky a františkánský klášter v Hájku potkalo v době totality. Věnujeme se také významu slova františkán a vysvětlujeme proč vlastně lidé putují a jaký je význam pouti. 

Bratři františkáni nám zapůjčili jejich archiv, kde se hlavně P. Jan Maria Vianney Dohnal zasloužil o archivaci vzpomínek poutníků, bratrů františkánů, ale také různých jiných lidí, kteří na Hájek vzpomínají. Zaměřili jsme se hlavně na události 20. století. Tímto chceme vzdát holt všem lidem, kteří prožili něco těžkého v době 20. století, ale nevzdali se a zůstali silnými. Nemohu zapomenout na setkání s panem Štěpánem Kaňákem, který v Hájku zažil přepadení kláštera ze 13. na 14. dubna 1950 jako šestnáctiletý student a je jedním z posledních žijících pamětníků. Jeho vzpomínky natočila Paměť národa. 

Pater Dohnal nás koncem roku 2020 seznámil se studentkou zahradní a krajinářské tvorby, nyní již absolventkou studia, Ing. Nikolou Káchovou. Ta v rámci své bakalářské a následně diplomové práce zpracovala možnou vizi do budoucna – návrh obnovy poutního areálu Hájek u Červeného Újezdu. Součástí výstavy je také tato možná vize. 

 


SJJJ8141
WUZP1187
WWJN6653
RJVC7284

Vše dobré a krásné vyrůstá z utrpení. Pán Bůh byl vždycky se mnou.

Pan Štěpán Kaňák

Při zpracovávání výstavy o Hájku jsem měla možnost pročítat vzpomínky na Hájek mnoha lidí, s kterými se již nemůžeme setkat osobně, ale jejich svědectví a i fakt, že se P. Jan Maria Vianney Dohnal věnoval archivování vzpomínek mi najednou připadalo velmi důležité. Jedná se o uchovávání paměti pro další generace. Velmi děkuji všem bratrům františkánům a zejména P. Janu Maria Vianney Dohnalovi za uchovávání této paměti.

Na fotkách výše vidíte Pan Štěpána Kaňáka s manželkou Getrudou a P. Jana Maria Vianney Dohnala. V Hájku jsme se měli možnost setkat 4. 9. 2021 a bylo to setkání velmi radostné a jedinečné. Manželé Kaňákovy jsem navštívila již dříve u nich doma ve Frýdlantě nad Ostravicí, kde jsme si povídali o životě manželů a vzpomínkách pana Kaňáka na Hájek, kdy se ocitl jako student zrušeného Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži v Hájku, kde studenti, kteří uvažovali o kněžství měli dokončit svá studia. Bylo mu tehdy šestnáct let. Studia již v Hájku nedokončili, protože zažili v Hájku přepadení klášterů ze 13. na 14. dubna roku 1950. Poté následovala internace bez rozsudku, která trvala půl roku a po návratu domů následovalo brzy další věznění. Odsouzen byl pan Kaňák za dopisování s kamarády z Hájku a rozsudek zněl sdružování proti republice, délka trestu jeden a půl roku.

Pan Kaňák při vzpomínání řekl několik vět, které se mi velmi vryly do paměti. Jedna z nich je věta, kterou mu napsal při exerciciích do památníku P. Bárta - „Vše dobré a krásné vyrůstá z utrpení.“ a další, kterou řekl víckrát, ta se týkala vzpomínek na to, že panu Štěpánovi někdo v těžké chvíli vždy pomohl, setkání s lidskostí v nelidské době a tato věta víry zněla: „Pán Bůh byl vždycky se mnou.“

Když si člověk představí šestnáctiletého chlapce, který se ocitne na nucených pracích a ve vězení, za to, že věří v Boha nebo si dopisuje s kamarádem. Pro dnešní mládež v naší zemi v podstatě nepředstavitelné sci-fi. Jsem ráda, že se pan Kaňák dožil demokracie v naší zemi a rehabilitace. Po setkání s panem Štěpánem si demokracie zase o něco víc vážím a mám pocit, že pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí.

Lucie Sirovátková