O nás
Když se sejde bratr františkán, studentka zahradní tvorby a další nadšenci, může vzniknout i neziskovka. Spolek – Přátelé svatého Františka z. s. vzniklo jako seskupení přátel kolem františkánského kláštera Hájek dne 25. 2. 2021. Zajímáme se o historii, kulturu, duchovní odkaz poutního místa, zahradní tvorbu a pedagogiku. Členka našeho spolku, Ing. Nikola Káchová, zpracovala jako svou diplomovou práci možný návrh revitalizace klášterního areálu Hájek. Vznikl také nápad, že bychom do budoucna mohli být nápomocni s obnovením užitkové zahrady – štěpnice, mohli bychom nějakým způsobem navázat na stav v jakém byla do 50. let 20. století. Nikola ve svém návrhu navázala na historii poutního místa, ale zohlednila také možné nynější využití, takže v zahradě se nachází sad, pódium, bylinková zahrada, louka, drobná dřevostavba jako zázemí učebny pro možné vzdělávání v zahradě, ohrada pro zvířata, zázemí pro včelaře a úly. Věříme, že zapojením místních obyvatel a skupin kolem Hájku můžeme pomoci více.
Svatyně v Hájku
jako jabloň mezi lesními stromy
Barokní člověk vnímal silně posvátné místo v souvislosti s krajinou. Loretánská kaple – kopie domku Panny Marie, je chráněna hájem, který ho obklopuje a odděluje od okolního světa. Poutník, který přichází do kláštera vchází do světa chráněného, posvátného. Od roku 1659 pečují o hájeckou svatyni bratři františkáni.
Ve 20. století se odehrály dvě světové války. P. Řehoř Vojtěch Mareček ve svých vzpomínkách uvedl, že do Hájku přišel v roce 1943 a nastoupil do noviciátu. V té době byla nouze o vše, v té době se v užitkové zahradě pěstovala zelenina, ovoce, také brambory a klášter Hájek poskytoval ochranu a obživu bratrům františkánům nejenom z Hájku, ale i dalším klášterům, zvláště početnějšímu pražskému klášteru Panny Marie Sněžné.
V roce 1945, od května do října, byli v blízkosti františkánského kláštera vězněni Němci. Jednalo se asi o 40 žen různého věku, děti mezi 8 a 16 lety a muž středního věku. Vykonávali nucené práce pro státní statek Červený Újezd. Bratři františkáni pomáhali těmto lidem a zásobovali je jídlem.
V noci ze 13. na 14. dubna 1950 byly komunistickou policií přepadeny kláštery v Čechách a na Moravě. Představení byli internováni do kláštera Želiv, ostatní do Hejnice a zde byli internováni v podmínkách zcela shodnými s vězeňskými. Do roku 1953 byl klášter tábor nucených prací pro kněze, poté připadl klášter armádě, která objekt velmi zdevastovala. Klášter byl navrácen bratrům františkánům ve velmi zuboženém stavu roce 1992.
Od té doby už uplynulo hodně vody a oblíbené poutní místo s nejstarší loretánskou kaplí u nás ožilo. Do kláštera se vrátili františkáni, poutníci. Konají se zde poutě, mše svaté, duchovní pobyty, svatby a křtiny – znovu to tu žije.
Přání pro Hájek
Chtěla bych vzpomenout na krásné chvíle, které jsem prožila jako dítě v Hájku u Červeného Újezda. Moje maminka, moje teta, sestřenice a já jsme chodily na návštěvy do Hájku. Bydleli tam mniši a měli nádhernou zahradu. Vždy nám, mně a sestřenici, dovolili natrhat si ovoce, které zrovna dozrávalo. Byl to pro nás velký svátek - chodily jsme po cestičkách a ani špičkou boty bychom se neodvážily stoupnout na záhonek, tak to bylo vždy vzorně obdělané. Když jsme se namlsaly, sedly jsme si na lavičku mezi nádherně vonící a kvetoucí květy
a poslouchaly hudbu - teta hrála krásně na varhany (naučila se hrát v Hájku) a vždy přinesla novou píseň nebo skladbu - my jsme si říkaly už jako děti, že takhle pěkně může být jen v nebi. Nikdy jsme neodcházely
s prázdnou, nesly jsme si zeleninu nebo ovoce. Býval to vždy nádherný den. Taky si jestě vzpomínám na poutě, které byly vždy velkolepé. Nejdříve byl průvod, potom mše svatá a potom už pouť. Nebyly přepychové stánky, ale malované hrníčky, talířky, svaté obrázky, perník, a pro nás děti byl turecký med a řetízkový kolotoč. Velmi důležité to bylo pro dospělé, scházely se celé rodiny, přátelé a sousedi, bylo veselo a lidé byli spokojení.
Přála bych tomuto koutku světa, aby opět vyrostl a vykvetl do krásy - pro ostatní.